Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu
Významný den ČR: Den památky obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy

Zpravodajský portál Univerzity obrany

 

Aktuality Univerzity obrany

Významný den ČR: Den památky obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy

Počet shlédnutí: 138

14. 8. 2020 • Největší vojenskou operací na území Evropy od skončení druhé světové války byla okupace Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy. Ta proběhla před 52 lety dne 21. srpna 1968. Území Československa bylo tehdy obsazeno armádou Sovětského svazu, Bulharské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Polské lidové republiky; tzv. Lidová armáda Německé demokratické republiky hranice nepřekročila, poskytla však logistické zabezpečení.

Příčina vpádu zemí Varšavské smlouvy do Československa tkvěla v rozporech mezi vedením československého státu a Sovětským svazem, do jehož mocenské sféry Československo náleželo. Od konce roku 1967 probíhaly totiž ve vedení KSČ významné změny, jejichž společným jmenovatelem byl mocenský vzestup tzv. reformního proudu. Požadavky reformistů a jejich opatření měla výrazný přesah mezi veřejnost, čímž se v Československu po dvaceti letech znovu počaly objevovat zárodky občanské organizovanosti. Vývoj v Československu však narazil na nesouhlas sovětských mocenských špiček, jejichž kritika a tlak se začaly stupňovat od jara 1968. Sověti se totiž obávali ztráty mocenského monopolu a s ním spjatého vojenského oslabení v exponovaném prostoru střední Evropy.

Jednou z forem nátlaku sovětského vedení na československé reformisty bylo uspořádání velitelsko-štábního cvičení s názvem Šumava. To se uskutečnilo ve dnech 20. až 30. června 1968, a to za účasti takřka 25 000 mužů. Sověti očekávali, že přítomnost vojsk zemí Varšavské smlouvy zastraší reformisty do té míry, že přijmou sovětské požadavky. Protože se tato kalkulace minula účinkem, usiloval vrchní velitel vojsk Varšavské smlouvy a současně hlavní velitel cvičících vojsk maršál Ivan Ignaťjevič Jakubovskij oddálit odchod sovětských vojsk; poslední sovětská vojska nakonec opustila území Československa až 3. srpna. Sověti nicméně využili své přítomnosti mj. k provedení rekognoskace československého území.

V době, kdy probíhalo cvičení Šumava, byly plány okupace Československa, která dostala krycí název Dunaj, v zásadě hotové. Vlastní přípravy byly zahájeny dne 8. dubna a 11. dubna byla první verze schválena sovětským vůdcem Leonidem Iljičem Brežněvem. Přípravy k zahájení operace pak pokročily koncem července. Dne 23. července schválil sovětský ministr obrany maršál Andrej Antonovič Grečko upravený plán operace a vybrané útvary zemí Varšavské smlouvy obdržely rozkaz, aby se do 29. července přesunuly do nástupních prostorů. Od tohoto okamžiku vojáci čekali již jen na výsledek politických jednání.

Operace Dunaj měla být podle původních plánů zahájena ve středu 21. srpna v 1.00 hodin moskevského času; ten byl oproti středoevropskému o dvě hodiny napřed. Původní časový rozvrh nicméně dodržen nebyl. U Vejprt v severních Čechách překročily státní hranice dva sovětské tanky a dva obrněné transportéry už v 21.40 hodin. Operace tedy začala asi o hodinu a půl dříve. Rozhodující etapou operace byl čas mezi 2.00 a 3.00 ráno, kdy byla obsazena československá letiště. Kromě letiště v Praze-Ruzyni a v Brně-Tuřanech, která byla pro celou operaci klíčová, obsadili Sověti letiště mj. v Pardubicích, Hradci Králové anebo v Náměšti nad Oslavou. Kontrole vzdušného prostoru Československa byla věnována obzvláštní pozornost. Sověti neustále udržovali ve vzduchu asi stovku letounů, které byly schopny kdykoliv zaútočit na kterýkoliv cíl.

Po vojenské stránce se Československo nacházelo ve značně nevýhodné situaci. Z celkem 3553 km státních hranic připadalo 2627 km, tj. takřka celé tři čtvrtiny, na země Varšavské smlouvy, tedy Německou demokratickou republiku, Polsko, Sovětský svaz a Maďarsko. Klíčovými byly severozápadní, severní a jižní úseky hranic, na nichž se nacházely tři armády. V prostoru od Karlových Varů až po Liberec postupovala armáda (Lipsko) v síle čtyř divizí v prvním sledu, v prostoru od Liberce po Žilinu pak další (Lehnice), jejíž první sled měl sílu pěti divizí, a nakonec jižní armáda (Budapešť) o síle šesti divizí nastupovala proti jižnímu Slovensku; posledně uvedené uskupení směřovalo na Bratislavu a dále na Břeclav, odkud jeden proud pokračoval na Znojmo a druhý na Brno.

V době, kdy svazky jižního uskupení dorazily doBrna, se zde již nacházelo asi 7500 mužů 103. gardové divize, kteří byli přepraveni letecky přes Tuřany. Personál tuřanského letiště byl dočasně internován a provoz letiště převzali samotní okupanti. Okamžitě po svém vysazení postupovali sovětští vojáci do Brna, kde z chodu obsadili a zajistili kontrolu všech klíčových pozic, především orgánů městské a krajské moci veřejné správy a KSČ.

Podobným způsobem probíhalo obsazování většiny československého území. Aby předešli případnému odporu, dbali Sověti o kontrolu takových cílů, jakými byl rozhlas, televize, ministerstva apod. Při tom docházelo k incidentům, přičemž ten nejzávažnější se zřejmě týkal Československého rozhlasu. Než byl po deváté hodině ranní umlčen, vyslechli posluchači řadu relací, na jejichž pozadí se ozývala střelba. Navzdory tomuto incidentu bylo území Československa během 36 hodin plošně obsazeno. K jinak hladkému průběhu okupace přispělo i chování tehdejšího ministra národní obrany, generála Martina Dzúra, který vydal rozkaz, aby českoslovenští vojáci nekladli odpor a v maximální míře vycházeli okupantům vstříc.

Je samozřejmě nezodpovězenou otázkou, jaký by měl případný vojenský střet průběh. Jeho hypotetický výsledek však naznačují následující údaje. Do prvního sledu operace bylo včetně letecké podpory nasazeno asi 300 000 mužů, jejichž počet stoupl v následujících dnech až na tři čtvrtě miliónu; proti tomu mohla Československá lidová armáda postavit asi 200 000 mužů. Zasazeno bylo dále 7500 tanků, 1000 letounů a přes 2000 děl. Jenom pro srovnání, počet tanků odpovídá dnešnímu potenciálu Spojených států amerických, Polska a Spolkové republiky Německo dohromady!

Okupace stála v prvním dni život 58 osob, jejichž počet do konce roku stoupl na 108; na straně okupantů pak asi 100, zpravidla v důsledku dopravních nehod.

Po vojenské stránce byla operace Dunaj hodnocena jako úspěšná. Ač stanovisko generality Varšavské smlouvy může znít neobjektivně, precizní způsob jejího provedení pochválil i vrchní velitel amerických vojenských sil v Evropě, generál James Hilliar Polk; ten mj. uvedl, že operace byla „dobře koordinovaná, rychlá a chirurgická, s dobře definovanými cíli". Ve skutečnosti však ani okupace Československa neproběhla bez nedostatků. Z těch výraznějších se jedná o nefunkčnost zásobování Sovětské armády v prvotní fázi operace, a především úplná absence jakékoliv průpravy sovětských vojáků; ti byli často dezorientováni, nerozuměli cílům operace a byli zcela nepřipraveni na občanský odpor. O tom, jakých forem onen občanský odpor nabýval, vypovídá fotografická příloha, která mapuje situaci v brněnských ulicích.


Autor: Aleš Binar, foto archiv autora


   
© 2019 Univerzita obrany v Brně | Kounicova 65, 662 10 Brno, Czech Republic
  • Videokanál Univerzity obrany na Youtube
  • Tweetujeme
  • Videokanál Univerzity obrany na Youtube
  • Jsme na Facebooku
  • Webová alba Picasa