Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu
Vojenskohistorický kalendář: Okupace českých zemí 15. března 1939

Zpravodajský portál Univerzity obrany

 

Aktuality Fakulty vojenského leadershipu

Vojenskohistorický kalendář: Okupace českých zemí 15. března 1939

Počet shlédnutí: 114

13.3.2019 • V letošním roce uplyne přesně osmdesát let od okamžiku, kdy se československý stát stal obětí ozbrojené agrese nacistického režimu. Na stranu druhou 15. březen 1939 je v českých dějinách novým začátkem. Tímto momentem se totiž formuje protinacistický odboj, bývalí vojáci utváří organizaci Obrana národa a Edvard Beneš začíná prosazovat obnovu československého státu v jeho předmnichovských hranicích.

Genezi okupace českých zemí lze oprávněně spatřovat již v okamžicích, kdy byl inkoust na mnichovské dohodě ještě mokrý. Oficiální pokyn Adolfa Hitlera vrchnímu velení, aby připravilo variantu nástupního plánu proti Československu, pak následoval koncem října 1938. V následujících měsících zpracovala německá generalita několik variant operace, pro kterou se později ujal název Südost, tzn. Jihovýchod. Její poslední verze je datována 4. únorem 1939, s tím, že vstupuje v účinnost 1. března 1939. Vlastní okupaci měly provádět dvě skupiny armád, a to číslo 3, která byla pověřena obsadit Čechy, a číslo 5, která směřovala na Moravu a Slezsko. Těžiště se přitom nacházelo na severu Čech, kam měly postupovat hned tři armádní sbory, a to IV., XVI. a XIV.

Plán sice nespecifikoval, kdy bude okupace zahájena (tzv. den „Y"), stanovoval nicméně harmonogram úkolů jednotlivých vojenských svazků. Kupříkladu do dvou dnů před zahájením operace se měla německá vojska přesunout do vojenských prostorů v blízkosti českých hranic, a ve večerních hodinách posledního dne (tzv. den „Y-1") zaujmout pozice v nástupištích. Noc na 15. března 1939 tak strávili němečtí vojáci v otevřeném terénu, a to navzdory krajně nepříznivému počasí, obzvláště v jižních a západních Čechách, kde zuřila vytrvalá sněhová bouře.

Vlastní okupace českých zemí byla zahájena 15. března 1939 v 6.00 hodin ráno, ale na Ostravsko vstoupila německá vojska již den předtím. Důvodem byly obavy německého velení, aby napjaté situace nevyžilo Polsko a neobsadilo zbývající část Těšínska, na které si činilo nárok. U Czajankových kasáren v Místku přitom došlo ke střetu s československou armádou. Kpt. Karel Pavlík totiž odmítl vpustit německé vojáky do kasáren a rozkázal zahájit palbu. Obránci kapitulovali až poté, co jim došlo střelivo. Kpt. K. Pavlík svou věrnost přísaze prokázal nejen, kdy velel obraně, ale i později, když se zapojil do odboje, což ho nakonec stálo život.

Pro většinu českého obyvatelstva byl vstup německých vojsk do českých zemí naprostým překvapením. Zarážela též hladkost jejího průběhu; vždyť hlavní město, Praha, bylo vzato již kolem 9.00 hodiny. Pouze nevelká skupina lidí nebyla vývojem událostí zaskočena. Jednalo se o část zaměstnanců československé vojenské zpravodajské služby, která byla organizována jako II. oddělení ministerstva národní obrany. Ti již 14. března 1939 odletěli zvláštním spojem přímo do Londýna. Jejich rozhodnutí nicméně dodnes vzbuzuje kontroverze. Na straně jedné představovalo utvoření organizační základny československého vojenského zpravodajství ve Spojeném království podstatnou podporu pro vznikající odboj, na stranu druhou zbývající zpravodajci byli ponecháni svému osudu.

Okupace českých zemí představuje zásadní zlom nejen v českých, ale též ve světových dějinách. Neblahá politika tzv. appeasementu západních mocností vzala za své. To se plně projevilo v okamžiku, kdy Německo zaútočilo na Polsko. Jak Spojené království, tak Francie, a to k nemalému údivu představitelů nacistického režimu, totiž vyhlásily Německu válku.

Tématu okupace českých zemí v roce 1939 se rovněž věnují příslušníci Katedry vojenského umění. Zájemce lze tudíž dále odkázat mj. na studii autora této aktuality, která pojednává o operačním nasazení XIII. armádního sboru a která vyšla v 1. čísle ročníku 2018 časopisu Historie a vojenství, anebo na životopisná zpracování příslušníků československého vojenského zpravodajství od Milana Vyhlídala; nejnovější poznatky v tomto směru byly uveřejněny ve slovenské Vojenské histórii v 1. čísle ročníku 2019.


Autor: Aleš Binar




  Sdílet na Facebooku   Sdílet na Twitteru   Sdílet na Google+


   
© 2018 Univerzita obrany | Kounicova 65, 662 10 Brno, Czech Republic
  • Tweetujeme
  • Jsme na Facebooku
  • Webová alba Picasa
  • Videokanál Univerzity obrany na Youtube
  • Videokanál Univerzity obrany na Youtube