Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu
Vojenskohistorický kalendář: Konec první světové války 11. listopadu 1918.

Zpravodajský portál Univerzity obrany

 

Aktuality Fakulty vojenského leadershipu

Vojenskohistorický kalendář: Konec první světové války 11. listopadu 1918.

Počet shlédnutí: 63

13.11.2018 • Jsou momenty z historie, které si lze pamatovat s přesností na minutu. K nim patří i ukončení první světové války. Ta totiž skončila příměřím, které vstoupilo v platnost „v jedenáctou hodinu jedenáctého dne v jedenáctém měsíci", tedy 11. listopadu 1918 v 11.00 hodin. Dnes se 11. listopad připomíná jako den válečných veteránů.

Dne 29. září 1918 sdělil německý generální štáb polního vojska nejvyšším představitelům Německé říše, císaři Vilému II. a říšskému kancléři Georgu von Hertlingovi, že vojenská situace je neudržitelná. Po týdnu, který byl vyplněn hovory na nejvyšší úrovni, oznámila německá vláda dohodovým zemím, že je ochotna jednat o míru. Dne 6. listopadu byla proto vypravena delegace do Paříže, aby sjednala jeho podmínky. Znění příměří bylo dojednáno 11. listopadu asi v pět hodin ráno s tím, že v účinnost vstoupí v 11.00 hodin. To také bylo dodrženo. Údajně je známo i jméno posledního vojáka, který během první světové války padl. Má se jednat o Američana Henryho Gunthera, který byl zabit minutu před koncem války.

První světová válka byla do své doby největším a nejničivějším válečným konfliktem. Vyžádala si asi 9 miliónů životů v řadách padlých a zabitých vojáků a asi jeden milión mezi civilním obyvatelstvem. Mezi nepřímé oběti je nutno započítat též osoby, které se staly obětí pandemie tzv. španělské chřipky. Právě přesuny vojsk na ohromné vzdálenosti byly příčinou toho, že chřipka zasáhla bez výjimky celou zemi. Odhaduje se, že si vyžádala asi 50 miliónů životů, z toho jenom v českých zemích asi 80 000.

První světová válka bývá charakterizována jako moderní válka. Důvodů pro toto označení je několik. Předně válka probíhala v období průmyslové revoluce. To znamená, že rozhodujícím prvkem se vedle operačních aspektů stal objem průmyslové výroby. Ta strana, která byla schopna ušít více uniforem, vyrobit více pušek, více kanonů a munice, získávala rozhodující převahu. Přesun vojska probíhal až do přifrontového pásma po železnici, což umožnilo zahájit útočné operace v dosud nevídaném měřítku. Telefon při předávání rozkazů se stal především u vyšších velitelských struktur samozřejmostí a postupně pronikal i na nižší velitelské stupně.

V letech 1914 až 1918 došlo k nebývalému technologickému pokroku ve vojenství. Poprvé byl použit bojový plyn, který se zanedlouho stal standartní součásti každé vojenské operace, stejně, jako protichemická opatření. I letecké síly vděčí za svůj vznik právě první světové válce; jestliže až do té doby se letouny používaly pouze pro průzkum, po roce 1914 vzniklo hned několik kategorií letounů, mj. stíhací a bombardovací. Další rozhodující inovací bylo zavedení tankové zbraně. Jestliže k prvnímu nasazení tanků došlo v roce 1916, roku 1918 se jejich stavy nacházely na tisících.

První světová válka bývá dále charakterizována jako totální válka. A to v tom smyslu, že došlo k úplné, tedy totální mobilizaci lidských a materiálních zdrojů pro vedení války. Vše, co se nacházelo v týlu, fakticky sloužilo výhradně účelu války. Muže, odvedené na frontu, nahradily ve výrobě ženy; ekonomika byla dirigována státem a odvětví, která nesloužila vedení války, byla likvidována; veškeré zásobování potravinami bylo organizováno na základě přídělového systému.

První světová válka fakticky skončila dvojí porážkou. Porážkou jedné z dohodových zemí, Ruska, a zemí centrálních mocností. V okamžiku, kdy se rozpadly státní struktury Německa, Rakousko-Uherska, Ruska a Turecka, zachvátilo jejich území, které zahrnovalo větší část Evropy, nevídaný chaos. Na území Ruska propukla občanská válka, která samotná si vyžádala asi deset miliónů obětí na životech. Ve stavu občanské války se fakticky nacházelo i Německo. Ve střední a východní Evropě proběhlo několik válečných konfliktů; zejména mezi Řeckem a Tureckem, mezi Československem a Polskem, mezi Československem a Maďarskem, mezi Polskem a Ukrajinou a mezi Polskem a sovětským Ruskem. V tomto chaosu se začal šířit komunizmus. Pevně se uchytil v Rusku, nicméně sovětské, respektive komunistické státy byly, byť nakrátko, vyhlášeny též v Alsasku-Lotrinsku, Sasku, Bavorsku, Maďarsku, na Slovensku, v pobaltských zemích a ve Finsku. O skutečném míru v Evropě lze proto hovořit až pro období po roce 1923.

Ač první světová válka skončila před sto lety, představuje událost, která má přesah do současnosti a která dodnes ovlivňuje naši přítomnost. Byla to totiž až prvoválečná zkušenost, která otřásla legitimitou války jako takové; jí počínaje přestává být válka „pokračováním politiky jinými prostředky", a její rozpoutání se stává zločinem. V politice je to pak nejenom požadavek všeobecného volebního práva, především jeho rozšíření i pro ženy, ale především průběh státních hranic. Z chaosu první světové války a válek následujících se totiž vynořila mj. řada národních států, které existují dodnes. Od severu k jihu se jedná o Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Polsko a Československo. Nakrátko přitom poznala státní suverenitu i Ukrajina. První světová válka zanechala nesmazatelné stopy ve vývoji vojenství. První světová válka sice nebyla první válkou, jejíž vývoj byl ovlivněn moderní technologii, znamenala však zásadní průlom v tom, jakým způsobem stimulovala vědeckotechnický pokrok. Koneckonců nové druhy vojska, a právě takového, které je bez moderní technologie nemyslitelné, tedy zejména letecké a tankové, má svůj počátek právě tehdy. Stejně jako jejich taktické poučky, z nichž si celá řada ponechává svou platnost navzdory uplynutí sta let.

Autor: Aleš Binar



  Sdílet na Facebooku   Sdílet na Twitteru   Sdílet na Google+


   
© 2018 Univerzita obrany | Kounicova 65, 662 10 Brno, Czech Republic
  • Tweetujeme
  • Jsme na Facebooku
  • Webová alba Picasa
  • Videokanál Univerzity obrany na Youtube
  • Videokanál Univerzity obrany na Youtube